Dílo

Porftolio vybraných prací

Dílo Petra Jedináka v současnosti čítá 400 ambrotypií a 10 000 digitálních fotografií, většinou černobílých. Petr Jedinák tvoří většinu svých děl v definovaných sériích, které jsou otevřené a stále do nich přibývají nové kousky. Ročně vytvoří téměř 100 ambrotypií a několik set vybraných digitálních fotografií. Všechna díla jsou zezadu opatřena jedinečným inventárním číslem, rokem vzniku a podpisem.

Orgasmické portréty

„Své partnerky jsem při orgasmu pozoroval vždy, dlouho mi to však nepřišlo jako výtvarný námět hodný zpracování. Pak jsem měl jsem přítelkyni, která se při orgasmu změnila v někoho úplně jiného. To podnítilo mé hlubší zkoumání. Mojí hlavní motivací bylo prozkoumat tajemství. Ženský orgasmus jako muž nikdy nebudu mít. Když jej fotím, dotýkám se něčeho pro mně tajemného a neuchopitelného.“

Námět Orgasmického portrétu vnímá jako bytostně spjatý používanou fotografickou technikou:

„Mokrý kolodiový proces mi umožňuje vytvořit jediný originál, do kterého už nemohu nijak zasáhnout. Stříbrná vrstva, která byla svědkem mimořádného okamžiku, zůstává na skle navždy zakletá. Vytvářím tak magický fetiš, pokud věříte, že fotografie dokáže zachytit lidskou duši. Snažím se vrátit fotografii její věrohodnost, pravdivost, a tajemství. Prostě všechno to, co díky novým technologiím ztratila.“

ANDĚLÉ

Po většinu času umělec zhmotňuje ideu, kterou předtím pojal v mysli. Občas se mu však zhmotní něco, co neočekával a nezbude mu, než to do svého díla zapojit a tvářit se, že to tam bylo odjakživa. To byl případ mého střetnutí s anděly a jinými duchy, kteří si vynutili, abych jim věnoval svou první sérii ve formátu 50x50 cm.

Existenci duchovních bytostí jsem přijímal z toho ohledu, že kdyby vůbec neexistovaly, zřejmě bych svůj dosavadní život nepřežil. Neměl jsem však o nich žádnou konkrétní představu. Když jsem jednoho dne objevil na posteli pírko a později na půdě pár andělských křídel, vzal jsem to jako znamení o přítomnosti múz, které se o mne postarají. 

Temná hmota

Fotografie jako médium žije z napětí mezi světlem a temnotou. V této kolekce Petr Jedinák hněte Temnou hmotu. Temnota je pro něj kladnou bytostí s ženskými rysy. Je nesnadné ji postihnout, ale jisté je, že bez ní by nebyla žádná fotografie. Temná hmota ukazuje svoji přívětivou stránku, když dává vyniknout hvězdám, proudům světla a jiným světelným objektům, které se z ní noří. Petr Jedinák má temnotu rád a v sérii Temná hmota se k ní otevřeně hlásí. Temná hmota je tu něčím více, než pozadím, je prahmotou, ze které všechno vzniká. Vystupuje do popředí a potkává se s divákem na půl cesty. Nemůže se nikdy zcela odhalit, ale dostává daleko více prostoru. Přitom titulní obraz Matrix života všechno právě řečené popírá. Nenajdete na něm dominantní tmu, ale symbolickou vizi toho, čím Temná hmota je. Okultní symbol tu zdobí ženské lůno, kterým vstupujeme zpátky do Prahmoty.

hřbitovní kvítí

Květiny nás provází od narození do smrti jako nositelé silných emocí. V této roli jsou s námi od počátku civilizace. Jsou středobodem státních i soukromých rituálů, a to i u nás, kde většina obřadů svůj význam pozbyla. Květina může znamenat vyznání lásky, oslavu božstva nebo čest padlým hrdinům.

Zjistil jsem, že mne zajímá květina jako nositel emoce. Stává se koncentrovanou esencí lásky, hrdosti nebo smutku. Sám jsem takových kytic řadu potkal v bytech slavných osobností, které jsem fotil za Reflex.

Udělaly na mne dojem zejména dvě: sbírka uschlých gratulačních kyticí z každé premiéry, kterými měla vyzdobenou ložnici česká primabalerína Adéla Pollertová a pak za sklem uchovaný viktoriánský obraz z květin, který si neznámý fetišista nechal zhotovit z kytic, které ve Františkových lázních posílal Goethe své mladistvé milence, Ulrike. Ten jsem našel na zdi českého básníka Jiřího Rulfa (1947 – 2007). V tu chvíli mne začaly zajímat jako téma mých fotek.

Soukromí

V této odvážné a kontroverzní sérii se Petr Jedinák přiznává ke své fascinaci lidskou sexualitou, která je evidentní. Jedinákem vyobrazené scény dávají nahlédnout do nejtajnějšího soukromí jeho subjektů, do světa sexuálních úchylek a fetiše. Fotografie na skle vytvořené technikou z roku 1851 prosycuje syrová erotika, která diváku připomene nejstarší dochované kusy filmové pornografie a scény ze šantánů. Erotická energie je tu ze všech jeho souborů nejvíce nahuštěná a zhmotněná, natolik, že se nedá přejít. Výjevy ze Soukromí současných lidí obsazují celé pole emocí od humorného vyznění až po horrorové. Některé jsou skutečně kuriózní a říkají si o to, slyšet celý příběh. Jedinák svoje subjekty zobrazuje bez příkras v překvapivých polohách, které doslovně nebo symbolicky přiznávají jejich soukromé sexuální touhy.

Holy Body

Jediná krása

POSEDLOST

Hidden Pleasures

MOVIE MESSAGES