"Chtěl jsem být knězem"

Rozhovor o knize Holy Body / Svátost těla

 

Kdy tě poprvé napadlo sousloví Holy Body? To, že fotíš těla je jasné, ale proč jsou svatá?

Inspirace. Stejný důvod, proč jsem nejdřív navrhnul svícen ve tvaru kundičky, a pak jsem na něj přidělal Krista, který se mi povaloval v ateliéru.

Takže až když jsi ho tam viděl, pochopil jsi, že tam patří?

Ano, svázalo se mi to nějak takhle, Holy Body. Pak jsem si to vyhledal, a zjistil jsem, že to nikdo ještě neudělal. Jenom se dvěma „L“. Nějaká pornohvězda jménem Holly.

Holly body! Holly je cesmína, posvátný strom pro druidy. Čili vlastně Hollywood je posvátný pohanský háj, sex, pohanské rituály, to máš furt dokola.

Ptám se na to, protože Kristus na kundě je podle názoru Otty Urbana, jednoho z nejuznávanějších kurátorů, klíčem k výkladu tvého díla. Je to tvůj jediný obraz, na kterém je tělo, ale není to živý model. Je to soška.

Je to totem. Je to relikvie.

Takže svátost těla by mohl být český podtitul této knihy?

To by rozhodně být mohl.

Kdybys někde v téhle knize měl najít ten okamžik, kdy je pro tebe to tělo svaté, kdy se nejvíce blíží něčemu nezemskému, který okamžik by to byl?

Chce se mi říct, že to je okamžik, kdy můj penis proniká do vagíny.

Okamžik průniku je posvátný, to jsme zpátky u těch druidů a jejich rituálů. Takže posvátná je extáze?

Ano, ale protože jsem estét, tak zakouším extázi esteticky. Ten penis tam nemusí být. Mně stačí krásný pohled na ženská těla. Z toho jsem v extázi.

Já si pamatuji moc dobře, jak jsi mne šukal a u toho jsi mne fotil. Tam jsem pochopila, že ti to splývá, estetická extáze s tou sexuální.

A možná tam ještě je další rozměr, který spočívá v tom, umět to zachytit a uchovat.
Celé to je o určitém daru to vidět.

Je to dar. Ty si dokonce pamatuješ, kdy to na tebe sestoupilo shůry.

Ano. Pamatuji si ten okamžik. Bylo mi dvacet a najednou jsem začal vidět věci kolem sebe v rámečkách. Jako v hledáčku fotoaparátu.

Viděl jsi posvátná těla odjakživa,když se před tebou začaly odhalovat holky v pubertě nebo to přišlo až poté?

Vidět krásu není pudová záležitost. Když mi bylo dvacet, stál mi od rána do večera. Neměl jsem jinou starost, než jak ten pud vybít. Takže to přišlo později.

Celá ta idea, pokud vím, vznikla tak, že jsi začal modelky třídit do složek. Řadil sis je podle abecedy, a tak vznikl katalog žen.

Vznikl, abecední. Ale nechtěl jsem katalogizovat ženy.

Celé to začíná u kundy.

Ta je nejposvátnější, tam lze proniknout. A tam je to tajemství, které nepoznáš, ani když se sebevíc snažíš.

Takže ses rozhodl jít přímo k jádru. A vybral sis ji na obálku.

Jasně. Jednak, protože mne zajímá asi nejvíc, protože jsem dolňák, a druhak proto, že i když neexistuje žádné tabu, tak ten pohled tam dolů…

No tam dolů se nedívá prostě.

Ano. To je nejzásadnější sdělení. To, že pak v té knize rozvíjím, že si s ní lze hrát, a sledovat u toho ty ženy, jak se tváří, to už není tak zásadní. Nejdůležitější je pro mně sdělení, že kunda je krásná. Krásná a tajemná.

Ta fotka, kterou sis vybral na obálku, to byla jasná volba?

Tím, že na ni koukám už řadu měsíců na svém monitoru, tak je ověřená. Prošla nějakým křtem. Druhý bod je, že je svým způsobem velmi klasická. Je to černobílá fotografie, je tam konkrétní kundička, ale ne prostá prostoru pro snění. Je to krajina těla. Není to anatomický atlas.

Je to vlastně takové moře, do kterého se můžeš ponořit…

Nebo hory. Něco, do čeho se můžeš zasnít. Je to krajina ženského těla. Oscar Niemeyer, když jsme u něj byli v Riu, měl něco podobného. Měl tam holčičí zadky na stole. Byla to krajina. Je to téma, které když se uchopí, tak tě naplňuje. Naplňuje tě obdivem a pokorou.

Takže je v tom něco jako nábožná úcta?

No jasně. To tam opravdu je. Už proto, že je to tajemství. Už proto, že tě to přesahuje.

Na to měli teologové pojem, mysterium tremendum et fascinans . Tajemství, které tě fascinuje a zároveň se ho děsíš.

Mě kundička rozhodně neděsí! Ani zubatá, ani okovaná, ani modifikovaná.

Ale ty ženy tady děs zažívají. A docela si o to říkají!

Ale to je extatický děs. To je konsensuální hra.

Hledáš dokonalost?

Já ji nehledám. To bych byl nešťastnej, kdybych se pídil po dokonalosti. Já ji potkávám. A když ji vidím, tak ji vyfotím.

A o tom je pro tebe svátost těla?

Ano.

Když si tu knihu začal sestavovat, všimla jsem si, že kromě pasáže o kundičkách, kterou začíná, byla ta závěrečná o modelkách hotová jako první. Proč? Jsou to rozvleklé závěrečné titulky?

Jsou to takové ty dobré titulky. Nemáš potřebu odcházet z kina, protože tě baví. Tyhle závěrečné titulky, které tvoří čtvrtinu knihy, interpretují ty ženy. Bavíme se tu o nich. Je to jako kdybys uvedl v titulcích nejenom jména herce a postavy, ale ještě něco o něm. Třeba „Je to padouch, který v desáté minutě zastřelí hrdinu“ nebo „Je to vošoust, ale takovej milej“.

Takže tam přiznáváš, co jsou ty ženské zač?

A co mě na nich baví.

A co tě na modelkách nejvíc baví?

Pestrost.

Takže jich musí být hodně.

Nemusí. Zaplať pánbůh je jich dost. Ale spolu jsme nafotili spoustu fotek a byla jsi jen jedna.

Ale o pestrosti jsi často mluvil…

Není to v množství. Je to v těch možnostech.

Když se říká jako klišé, že jakákoliv kniha, fotka, kterou vytváříme, je ve skutečnosti o nás, říkáš tím o sobě, že jsi hravý milenec? Není to vlastně o tom, co máš rád v posteli?

Jasně, že je to o mně. Ale bez nich, bez těch slečen, bych se nemohl takhle odhalit. Já bych ty holky nechtěl nějak shodit, už tím, že o nich mluvím jako o katalogu žen.

Já slovo katalog nevnímám negativně. Katalog může být přeci něco parádního, na co se moc těším, až to dostanu do praciček…

Nicméně neodpářeš tomu slovu jistou komerčnost. Je to něco, co je na prodej. A tyhle slečny nejsou na prodej. Ty se mnou spolupracují, protože cítí, že ten přístup k nim není komerční. Katalogizuje se dílo umělce. V tomhle smyslu to nemá nic společného s komercí. Tady je určitý osten, který jsem neumím otupit. Je to doopravdy přehled slečen, se kterýma mne baví fotit.

A přehled toho, co s nimi rád děláš…

I tak. To se všechno se schová pod ten eufemismus spolupracuji.

No já musím říct, že jsem se v roli editora nad touhle knihou vzrušila, dokonce několikrát, i když ji znám nazpaměť. Myslím, že to je velmi vzrušující kniha.

S tím nemohu, než souhlasit. Ale já ji nedělám proto, abych někoho vzrušil.

Ty jsi byl vzrušený, když jsi fotil. A část toho zážitku se ti podařilo divákovi předat.

Pokud nebude slepej. Potkávám hodně slepejch lidí.

Já jsem v té knize nalezla i vtip. Například na jedné straně přiznáváš, že jsi prase. Máš tam vyfocené prasátko vytetované na prdelku.

No dobře, ale to není moje prdelka…

Ty to jenom cituješ.

Já tam na ni jenom hraju. Bubenickýma paličkama.

To jsou paličky!? Tak to mi úplně uniklo. Myslela jsem přirozeně, že je to rákoska. Budu si ji muset prohlédnout ještě jednou, abych si všimla všech tajemných zákoutí. Například ta fotka, kde máš svítící vibrátor, ta byla pro mne dosti tajemná, než jsem pochopila, co se na ní odehrává…

Tam se odehrává čirá rozkoš.

Ta se odehrává všude. Bolestné bylo, že jsme nemohli všechny fotky zařadit. Pamatuji se, jak jsi se s těžkým srdcem vzdával svojí oblíbené fotky zpěvačky.Je na ní spoutaná na pánských záchodcích. Což byla její oblíbená fantazie, kterou jsi jí splnil. Nakonec jsme ji tam nezařadili.

Byla vyfocená v jiném stylu. Lpěl jsem na ní, protože je krásná. Je o prostoru pro fantazii, kterou do té fotky divák může nalít.

Když si představíš, že se tahle kniha dostane do rukou hromadě lidí, co by pro tebe byla největší satisfakce?

Kdyby ji v době internetu rodičům někde vyšťáraly jejich dospívající děti a začaly si o ní povídat. Protože já si vzpomínám, jak jsem jako mladý fotograf reprodukoval pornočasopisy a šířil jsem je mezi spolužáky.

Ty jsi byl pornografický Kramerius… takže myšlenka katalogu těl není pro tebe vlastně vůbec nová!

Ale zpátky k tomu, co bych chtěl. Chtěl bych, aby je to inspirovalo. Takže trochu je zkazit, ale spíš povznést a inspirovat.

Takže cílem Jedináka je svátost těla, kterou když lidé přijmou, pozvednou úroveň svých ložnic. Ty jsi chtěl být knězem, že? Chtěl jsi, aby se ti zpovídaly hříšné ženy nebo si to představuji příliš jednoduše?

Ne, to je úplně přesný. Bylo mi sedmnáct a přišlo mi to neuvěřitelně vzrušující. Stejně jako představa, že bych byl baletní mistr.

Co mají společného?

Na první pohled nic. Tanečníci pracují s tělem, s nějakou estetickou formou. Kdežto ten farář, ten pracuje s tajemstvím.

Je fakt, že vždycky když nám v kostele říkali, „Hle, tělo boží“, přišlo mi to maximálně tajemný. Máš tam nějakou skříňku, s přitom bůh je naprosto nehmotný…

Já jsem tehdy četl Umberta Eca a představoval jsem si knihovny plné vědění, ke kterým bych tak získal přístup. Plus zpovědní tajemství…

Takže být knězem bylo o tom získat přístup k tajemství? Získat přístup k tajemství žen?

Přesně tak.

To se ti podařilo jako fotografovi.

Ano. Spojil jsem krásu nahých těl a mystérium. A zachoval do značné míry zpovědní tajemství, které nikomu nevyzradím. Proto v té knize není úplně běžně spárovaná kundička s tváří.

Není. To, jak se to přesně odehrálo, víš jenom ty. My si tam představujeme to, o čem bychom třeba chtěli snít.

LISTUJTE KNIHOU

HOLY BODY

Best of fotografických aktů 2008 – 2017

Petr Jedinák chtěl být knězem, aby mohl odhalovat ženská zpovědní tajemství. Nakonec od tohoto záměru upustil a stal se fotografem. V této bilanční knize svých nejlepších fotografických aktů se dotýká tajemství, které mu svěřily jeho modelky za posledních více než 10 let. Celkem zde promlouvá přes 50 modelek, žen a párů v intimních situacích. Na prvních pár desítkách stran se kochá estetickými detaily ženského těla, které se později mění v celky, objevují se páry a obrazy se rozjíždí do nespoutané hry sexuálních fantazií. Závěrečných 100 stran tvoří „katalog žen“, jakési vizuální filmové titulky, jimiž vzdává hold osobnostem svých modelů, každé ve dvou fotografiích.

Přestože se jedná o skutečnou uměleckou publikaci včetně nákladného provedení, bude tato „obrázková kniha pro dospělé“ všem srozumitelná. Nepokládá velké otázky, nesoudí, nezabývá se tím, zda je politicky korektní. Jedinákova fotografie chce extaticky vzrušit, nabídnout svému čtenářovi účast na „svátosti těla“. Čtenář si může vybrat mezi rozjímáním krásy a sexuálním chtíčem. Autorův nezaměnitelný rukopis ponechává prostor pro vlastní fantazii a pro diváka fotografií. Díky obsahu i provedení má kniha potenciál k tomu, aby se z ní stal exkluzivní dárek.

HOLY BODY vychází ve speciální číslované, limitované edici pouhých 50 kusů ve formátu 445 x 266 mm. Kniha je vytištěna revoluční barvou HP Indigo Electroink Light Light Black, která nechá vystupovat jemné detaily černobílých fotografií, na exkluzivním perleťovém fotopapíře Felix Schoeller se zaručenou vysokou životností tisku. Kniha je vázaná ruční japonskou vazbou v umělecké knihárně. Každý výtisk je autorem podepsán. Kniha obsahuje 292 stran černobílých aktů a rozhovor o knize s Petrem Jedinákem v českém a anglickém jazyce. Cena knihy je 20 000 Kč.

REZERVOVAT KNIHU